Filozofie

Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější – a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné. Odpovídají na traumatizující zkušenost, a to znamená: filosofie se ujímá odpovědnosti s vědomím, že má-li být filosofie možná i v druhé polovině 20. století a dále, musí přepsat svou tradici a radikální proměnou musí projít i její diskurs. Je to nezbytné, má-li být schopna vydat své svědectví o této době. Filosofie en noir je záznamem této proměny.

Z německého originálu přeložila Daniela Petříčková.

Platónovo myšlení se často krčí ve stínu děl myslitelů, kterým na filosofickém kolbišti přisoudili rozhodčí lepší skóre. Mnohá pojednání o Platónovi se odvíjejí ve stereotypních kolejích a popisují tohoto řeckého filosofa jako nějaký muzeální artefakt, který byl umístěn za vitrínu společně s dalšími exponáty a jemuž se obdivují pouze milovníci pozůstatků dávné minulosti. Kdo se však do Platóna opravdu začte, zjistí něco docela jiného. Záhy získá dojem, že se setkává s mimořádně inteligentním člověkem, který mu odkrývá netušené obzory. Platón chápe svoji filosofii jako terapeutickou proceduru, jejímž úkolem je obnovit ztracenou integritu lidského života. Proto se v ní neustále konfrontuje s medicínou své epochy. Přitom se k ní vztahuje takovým způsobem, že si zvláště v dnešní době zaslouží zvýšenou pozornost. Je totiž zastáncem personalizované medicíny, o níž se dnes začíná stále více mluvit. Ukazuje, že při tomto hledání nové formy léčby nemůže medicína postupovat sama. Její činnost je částí celkové péče o člověka, která je bez podstatného přispění filosofie neuskutečnitelná.

Po více jak sto letech poprvé do češtiny přeložený text Filosofie jako přísná věda je klíčový pro založení a pozdější zformování Husserlovy fenomenologie. Vznikl narychlo na přelomu roků 1910/11 a šlo o první větší Husserlovu publikaci od vydání Logických zkoumání (1900/01). Fenomenologickou metodu zde vymezuje proti „exaktně vědecké“ naturalistické filosofii na straně jedné a proti populární filosofii světového názoru na straně druhé. Programový a konfrontační charakter Husserlova textu slouží jako nejlepší uvedení do fenomenologie. V tomto textu se též objeví známá maxima „k věcem samým!“, jež platí za bojové heslo nejen husserlovské fenomenologie. Pozoruhodná je shodná situace, ve které se i po sto letech filosofie nachází, kdy na jedné straně čelí „exaktně vědecké“ evoluční psychologii a na straně druhé populární kulturologii a antropologii, jež nejsou nic než dědici filosofie světového názoru.

Byzanc, země islámu, židovské obce a latinský Západ.

Přeložil Martin Pokorný.

Príspevok ku kreačno-evolučnému porozumeniu človeka.

25 krátkých myšlenkových dobrodružství.

Historie a legenda.

František Reyl / 1865-1935 / byl ve své době jednou z nejvýraznějších postav regionálního i celonárodního katolicizmu, potažmo katolicismu politického. Nesmírně inspirativní osobnost se však vlivem časového odstupu vytratila z povědomí veřejnosti / včetně katolické /.

Fundamentalismus jako militantní pravdivostní nárok Podle autora lze o fundamentalismu hovořit pouze v případě, kdy se jedná o násilí nebo ohrožení vnitřní bezpečnosti. Po útocích z 11. září 2001 veřejnost chápe fundamentalisty většinou jako radikály, tíhnoucí k násilí, nábožensky motivované extremisty či jen prostě náboženské teroristy. Slovem "fundamentalismus" je v této společné hantýrce míněn militantní pravdivostní nárok, což je dle mého názoru nejkratší definice tohoto pojmu. Různá náboženství se v průběhu dějin stala příčinou válek i masového vraždění (stejně tak přinesla v menším či větším měřítku mír a zájem o lidská práva). Války a masové vraždění lze však stejně dobře ospravedlňovat na základě vědomě nenáboženského světonázoru, jak to předvedli Stalin či Mao. Dále pak platí, že většina vražd, ke kterým ve světě každodenně dochází, nemá žádný náboženský motiv.

Ginza - Poklad gnostická bible nazarejců. Svazek II. Přeložil Jan Kozák.

Zpěv hořčičného zrnka o překrásném božství.

Jeden filosofický pokus o setkání s lidskou bytostí.

Dějiny poměrně rozsáhlé historické knihovny, uložené v kukském hospitalu, patří k mnoha bílým místům v minulosti známé východočeské barokní lokality. Z nepřeberného množství témat, která výzkum zdejšího fondu nabízí, přišla – po dosavadních pokusech o zhodnocení místních šporkian a medicínsko-farmaceutických spisů kukských milosrdných bratří – řada na soubor děl z právní oblasti. Na svých knihovních policích je uchovával jak kukský konvent či potomkové a příbuzní Františka Antonína Šporka, tak světské a církevní úřady zdejšího panství nebo bibliotéky institucí a jednotlivců, kteří od konce 19. století přispívají k záchraně Kuksu. Hodnocení doplňuje i nezbytný vhled do stavu příslušné oblasti práva a právní nauky v 18.– 20. století a do prostředí vydavatelů děl z oboru.

Předkládaná publikace se věnuje problematice historických knih Starého zákona od knihy Jozue po knihy Makabejské.

Z latinského originálu přeložili Pavel Černuška, Jana Malá a Jana Nechutová.

Tato publikace obsahuje výsledky setkávání skupiny křesťanů různých vyznání, kteří se vzápětí po pádu totality začali jako Kruh českých duchovních tradic pravidelně scházet. Na setkáních se probíraly jednotlivé tradice českého národa. Snad se výsledky rozhovorů svou otevřeností i snahou o vzájemné porozumění bez ztráty vlastní identity stanou dobrým podnětem k zamyšlení a dalšímu zkoumání.

Přeložila Eva Kamínková. Rok vydání 1977. Antikvární nabídka.

Kniha Horo krásná, spanilá! se zaměřuje na fenomén náboženských poutí na území Moravy a někdejšího rakouského, dnes českého Slezska v období baroka s přesahem do poloviny 19. století. Sleduje zejména literární texty, které v rámci poutí vznikaly. Edičně zpřístupňuje a komentuje 75 vybraných poutních písní z kramářských tisků, kancionálů a poutních příruček. Neomezuje se přitom pouze na proslulá moravská a slezská místa (Křtiny, Svatý Kopeček, Hostýn, Vranov ad.), ale postihuje i ta méně známá (např. Rychnov na Moravě, Prašivá, Jalubí) a představuje také významný fenomén přeshraničních poutí (Mariazell, Čenstochová, Šaštín ad.). Kromě ediční části, komponované podle jednotlivých lokalit, obsahuje kniha úvodní studii, která umísťuje poutní písně do širších kulturněhistorických souvislostí. Bohatá obrazová příloha přináší reprodukce dobových tisků, grafik i současné fotografie poutních míst. Závěrečný katalog registruje celkem 897 písňových textů.

Starozákonní metafora ve světle kognitivní lingvistiky.

Profesor antické filosofie a estetiky na Moskevské univerzitě dbá o propojení hudby a matematické logiky.