Duchovní poučení užitečná pro duši.

K hlubší solidaritě mezi křesťany v Evropě.

devátého září 1990 byl poblíž Moskvy zabit ranami sekerou jeden pravoslavný kněz. Tato vražda odhalila světu osobnost A. Meně, který svým duchovním vyzařováním začínal zaujímat v ruské společnosti místo uvolněné smrtí A. Sacharova.

Anglicky psaná monografie se zabývá církevně slovanskými překlady novozákonního apokryfu "Otázky Bartolomějovy". Text byl napsán ve 3. st. řecky, avšak zvláštního rozšíření se dočkal ve slovanském prostředí (je dochováno 6 slovanských rukopisů). Cílem knihy je zhodnotit jeho místo v kontextu staroslověnských a církevně slovanských památek. Filologický rozbor jednotlivých verzí je doplněn edicí všech zachovaných slovanských rukopisů, synoptickými tabulkami a podrobnými indexy verborum. Kniha vychází ve spolupráci se Slovanským ústavem AV ČR.

Výroky a příběhy pouštních otců.

Výroky a příběhy pouštních otců.

"Co má společné antické, jakoby ""profánní"" dědictví s myšlením biblickým? Tuto otázku si křešťanští myslitelé kladli v každé době. Výrazně svérázný ruský myslitel-existencialista hledá odpověď ve svých upřímně hledačských exkurzech."

Basil Veliký: Moralia.

Ruský myslitel Sergej Bulgakov (1871-1944), žijící dlouhá léta v Paříži, patří bezesporu mezi největší teology 20. století. Z grandiózní trilogie o Boholidství existuje v českém překladu její třetí část Nevěsta Beránkova (o církvi s pohledem na svátosti a eschatologii) a připravuje se k vydání druhá část Utěšitel (o Duchu Svatém). Nyní se čtenáři dostává do rukou první část z celku trilogie, Beránek Boží, sledující historický vývoj tajemství o Kristu, který je Člověk a Bůh zároveň. Aktuální a brilantní jsou pasáže o lidských karikaturách, které vždy redukují složitou problematiku na omezenou část. Pochopit spojení božské a lidské přirozenosti v Bohočlověku lze podle Bulgakova jen za pomoci poctivé sofiologie: ta je paradoxem odevzdávajícího se Boha, který primárně přinesl člověku krásu kvůli Ženě.

Kniha usiluje o kritický výklad životního díla biskupa české pravoslavné církve Matěje Pavlíka-Gorazda (*26. 5. 1879 Hrubá Vrbka, †4. 9. 1942 Praha-Kobylisy), jedné z nejvýznamnějších postav mezi duchovenstvem usilujícím v českých zemích na počátku 20. století o provedení církevních reforem. Výklad je soustředěn na postižení jeho úsilí na půdě třech církví - katolické, československé a pravoslavné - a na zhodnocení misijní práce ve prospěch českého pravoslaví. Autor knihy zasazuje problematiku do širšího kontextu československých dějin první poloviny 20. století s důrazem na jejich náboženský, církevní a kulturní rozměr. Biskupa připomíná jako oběť heydrichiády a novomučedníka sv. Gorazda II., kanonizovaného srbskou a českou pravoslavnou církví.

Kulturní dějiny jurodství.

Křesťanství a nacionalismus v zápase o ukrajinskou autokefalitu

Pracovní verze nového českého překladu. Na základě textů v řečtině, církevní slovanštině, angličtině, ruštině a češtině přeložili a připravili archimandrita ThDr. Marek Krupica Th.D archimandrita Jiří Stránský.

Vzpomínky a úvahy.

Církevněslovanské písemnictví tvoří podstatnou část nejstarší české kulturní historie. I když celkový objem zachovaných literárních památek z tohoto období představuje dnes pouze špičku ledovce, je možno nejen v nástinu, ale i v některých důležitých detailech poznat povahu a význam epochy slovanské vzdělanosti v Čechách 10. a 11. století. Slovní zásoba českocírkevněslovanských památek obsahuje četné prvky, které lze chápat jako filologické důkazy přímé a nepřerušené návaznosti této epochy na období velkomoravské, vypovídá o jejím přetrvávajícím postavení na styku kultury latinské a byzantské a odhaluje její pevné zakotvení v kontextu ostatních soudobých redakcí nejstaršího slovanského spisovného jazyka, zároveň však také poukazuje na některé svébytné rysy, díky nimž českocírkevněslovanské písemnictví zanechává nesmazatelnou stopu na dějinných křižovatkách nejen slovanských...

Životní příběh kněze Aloise Václava Čikla.

Sborník prací věroučných, biblických a historických k 25. výročí archijerejské služby a k 60. narozeninám.

Do českých dějin se zapsal jako organizátor první neoficiální zahraničněpolitické akce zdejší politiky, známou pouť do Ruska v roce 1867, r. 1874 vysvětil pravoslavný chrám sv. Mikuláše v Praze.

Klasické dílo ruského teologa / 1893-1979 / sleduje vývoj ruské spirituality od jejích počátků až k autorově současnosti. Devět kapitol odpovídá ideovým etapám: krize ruského byzantinismu, poznávání Západu, protiklady 17. století, petrohradský převrat, zápas o identitu teologie, filosofické probouzení, historizující školy, bdělost nad příchozímí vlivy a tendence sjednocující či rozptylující. Kniha je důsledná v popisu osob, děl i v líčení historického kontextu. Je chápána jako základní příručka východní teologie.

Kniha ruského historika se zabývá náboženskými vztahy ve slovanském světě po církevním rozkolu roku 1054. Věnuje se církevní unii Bulharska a Srbska s Římem v první třetině 13. století a jejich následné cestě ke konfrontaci s latinským světem a příklonu k Byzanci, česko-ruským vztahům v raném středověku či rolil Uherského království v papežské politice. Analyzuje rovněž postavení Rusi ve středověké Evropě, a to jak v širším kontextu vztahů se západními sousedy a Vatikánem, tak v souvislosti s přicházející tatarskou hrozbou.

Vedle řečtiny a latiny existuje v Evropě ještě třetí klasický jazyk – církevní slovanština. Ta vychází ze staroslověnštiny, přinesené Cyrilem a Metodějem na Velkou Moravu v 9. století. Pozdní středověk (tedy zhruba 14.–15. století) představuje jeden z vrcholů církevněslovanské knižní kultury, jež spojovala pravoslavné národy východní Evropy a Balkánu (hovořící slovanskými jazyky nebo rumunsky), katolické Chorvaty a přívržence poněkud tajemné Bosenské církve. Podobami a proměnami církevní slovanštiny v tomto období se zabývá tato kniha.

Metafyzika lidského bytí.

Sté výročí od smrti největšího ruského myslitele V. Solovjova je příležitostí představit českému čtenáři poprvé překlad jeho velkého díla. Těžištěm ruského náboženského myšlení je hluboké přesvědčení, vize, která spojuje církev s jediným možným východiskem pro ruský národ, i pro celé lidstvo: Ježíš Kristus. Solovjov sleduje cesty lidských dějin, vrcholící v rozhodující události - vtělení. Vydání pozoruhodného spekulativního díla je významným editorským počinem k rozvoji solovjovských studií v českých zemí. Verš jsou znamenitě přebásněny olomouckým světícím biskupem Josefem Hrdličkou a uvedeny studií Pavla Ambrose.