II.

Kniha zpřístupňuje českému čtenáři text Athénagorovy Přímluvy za křesťany, která přestavuje raný křesťanský apologetický spis, který dosud nebyl do češtiny přeložen, spolu s výsledky současného bádání o Athénagorovi a jeho myšlení. Překlad Přímluvy za křesťany doprovází původní obsáhlý komentář, který upozorňuje na antické, helénisticko-židovské a křesťanské předlohy Athénagorových idejí. Odkazy na další patristické texty zasazuje Athénagorův spis a jeho myšlení do širšího rámce křesťanské apologetiky. V neposlední řadě také představuje výsledky novodobého bádání o Athénagorově spisu a myšlení.

Dílo byzantského myslitele, mnicha z hory Athos, arcibiskupa soluňského, představuje mystickou syntézi křesťanského Východu.

Výbor přibližuje jednoho z nejvýznamnějších představitelů ruského pravoslaví dvacátého století Alexandra Meně (1935–1990), který po celý život působil jako kněz v různých farnostech Moskevské oblasti. Byl to muž, který se snažil o „aggiornamento“ v pravoslavné církvi a celý život zasvětil šíření křesťanství a náboženské osvětě v krajně nepříznivých podmínkách sovětské komunistické totality. Jako první dokázal v době tzv. perestrojky předstoupit coby představitel pravoslavné církve před laickou veřejnost jakožto moderní člověk s obrovským vzděláním a rozhledem, schopný odpovědět na náboženské a životní problémy lidí žijících v postsovětské společnosti. Pro svůj veliký evangelizační úspěch a zejména pro velikou ekumenickou otevřenost byl zákeřně zavražděn.

Málo známé dílo velkého ruského klasika. Autor chtěl přístupnou formou vyložit to, co prožil při své účasti na liturgii. Text podmaňuje svou upřímností a hlubokou religiózností.

Meditace o Evropě pravoslavného teologa ve vzpomínkách na začátek druhé světové války.

Nadčasové originální vize ruského kněze, který záhadně zahynul v sovětském vězení, představují bezesporu stále závažnou inspiraci.

V návaznosti na svoji knihu o reflexi praslovanského pohanství v pramenech latinského Západu (2017) se Jiří Dynda ve své nové zabývá stejným tématem v ruské protipohanské homiletice. Zásadní otázkou monografie je, nakolik lze kázání kritizující přežívání pohanských praktik na christianizované Rusi pokládat za spolehlivý pramen poznání skutečného náboženství východních Slovanů před přijetím nové víry. Druhou část knihy tvoří antologie deseti nejvýznamnějších homiletických textů v kritických edicích a (vůbec poprvé) také v komentovaných českých překladech.

Arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura.

Církevní otec Bazil, nejvzdělanější osobnost křesťanského Východu, rozprostírá dramaturgii stvoření uvnitř Boží Moudrosti. Odtud se v církevní tradici ujal výraz sofiologie. Usilujeme-li upřímně o duchovní život, tato Moudrost v nás může vykonat podivuhodné věci.

Východ na cestě k hesychasmu, Západ od Hieronyma k Benedictovi z Nursie.

Nejstarší doklad exorcismu ve velkomoravském písemnictví.

Překlad a úvod Veronika Černušková poznámky k textu Jana Plátová. Řecko-české vydání.

Slovensky.

Staroruská literatura 11. - 12. století.

Kniha přináší pohled do světa pravoslavné zbožnosti, u nás zatím málo známé, přestože v sobě skrývá hodnoty, jež nenajdeme nikde jinde. Ukazuje jedinečnou cenu pravoslaví jako náboženství pravdy a lásky založené na věrnosti Kristu. Pravoslavná církev je zde představena jako místo duchovního uzdravení a záchrany člověka v tomto pozemském životě i pro věčný život ve společenství s Bohem.

Boris Vyšeslancev: Srdce v křesťanské a indické mystice. Richard Čemus: Našel jsem své srdce! Jan Andres: Člověk a jeho srdce očima matematika. Jean-Yves Leloup: Modlitba srdce podle starce Serafima z hory Athos.

Izajášův Ebed Jahve a smysl jeho utrpení.

Malé uvedení do teopoetiky těla. Teologická studie francouzského pravoslavného teologa, působícího na pařížském institutu Saint-Serge, nazvaná rovněž teopoetikou, spojuje bohatou teologickou reflexi církevních otců s povzbudivými hymny o kráse vykoupeného těla.

Tři stati na kterých Solovjov pracoval v letech 1897 - 1899.

Publikace obsahuje řecký text a nový český komentovaný překlad.

O Boholidství. Ze slavné Bulgakovovy sofiologické trilogie se souhrnným názvem „O Boholidství“ v českém překladu vyšla její první část: „Beránek Boží“ (o Ježíši Kristu), a část třetí: „Nevěsta Beránkova“ (o církvi). Nyní se nám do rukou dostává část druhá: „Utěšitel“ (Duch Svatý) – spojovací článek mezi osobou Krista a jeho Nevěstou církví. Centrem pozornosti je tu Duch Svatý, kterého učedníkům posílá Syn od Otce, aby církev mohla slavit svůj manželský sňatek s nebeským Ženichem Kristem ve chvíli jeho druhého příchodu. Již otcové církve se ptali: „Jak vlastně vyobrazit Ducha Svatého?“ Jeho ikonografické motivy jsou chudé – obecně známý je snad jen symbol holubice. Zkušení ikonografové ale dosvědčují, že výrazným obrazem Ducha Svatého je každý člověk usilující o duchovní zralost. Bulgakov se opírá o skvělou znalost biblických a patristických textů, s pohledem na vývoj akcentů teologie obou tradic: Východu i Západu. Celá trilogie zařadila Bulgakova mezi nejvlivnější teologické myslitele 20. století.

Italsky a francouzsky píšící profesorka teologie na Papežské gregoriánské univerzitě Michelina Tenace je znamenitou znalkyní ruského myšlení. Její úvod do myšlení V. Solovjova dává nahlédnout do současné práce katolického teologa s hlubokou ekumenickou průpravou. Kniha je doplněna překlady třech Solovjovových děl: Krása v přírodě, Obecný smysl umění, Smysl lásky

Přehled dějinného vývoje pravoslavného zpěvu. Hudební nauka, všeobecné znalosti o hudbě.

Velikonoční hymny svatého Efréma Syrského (306–373) je soubor liturgické poezie složené na základě čtení z evangelií v době velikonoční. Nisibiský jáhen a sbormistr v nich rozjímá Kristovu Paschu, třídenní sled událostí od pesachové hostiny vpředvečer Velkého pátku Ježíšova utrpení a smrti na kříži až po noc Vzkříšení. Proto je také tato sbírka, pocházející z různých rukopisů, rozdělena do tří oddílů: O svátku nekvašených chlebů, O ukřižování a O vzkříšení. Podobným básnickým způsobem svatý Efrém ztvárnil své homilie pro vánoční dobu a pro dobu Velkého postu. Liturgické hymny sestávají z pravidelných strof, které recitoval zpěvák, a refrénů, které zpíval mužský nebo ženský sbor laiků, zasvěcených pro tuto službu na způsob řádových společenství. Tento překlad Velikonočních hymnů navazuje na básnické rozjímání o Adamově vině, ztrátě ráje a jeho navrácení s názvem Hymny o ráji, které vyšly v češtině roku 2018.