K hlubší solidaritě mezi křesťany v Evropě.

Učebnice určená pro výuku latiny v univerzitních kurzech humanitního zaměření zve k četbě textů latinských autorů v originále, a to starověkých, středověkých i pozdějších. Jejich prostřednictvím vede k poznání základů latinské slovesné tradice v historickém průřezu. Publikace je rozdělena na dva základní stupně - cursus I a cursus II - , jejichž jednotící linie je studium latinské morfologie a syntaxe.

Český ekumenický komentář ke Starému zákonu.

Je úplným zpracováním všech dostupných podkladů o postavě prvního českého poustevníka sv. Ivana.

Ámos, považovaný za nejstaršího z píšících starozákonních proroků, na dvou místech přirovnává Boha ke řvoucímu lvu. Připomíná čtenáři, že Boha si nelze ochočit – a když jeho lid neposlouchá a řítí se do zkázy, musí řvát jako lev, hlasitě a nebezpečně, a případně jako lev i trhat. V jeho řevu zaznívá mnoho vzájemně propojených témat: sociální nespravedlnost, zneužívání náboženství, důsledky lidského jednání a kolektivní odpovědnost, zjevená a přirozená etika, vztah člověka a přírody, Boží trpělivost a mnoho dalších. V tomto smyslu je kniha Ámos hutným teologickým textem zasluhujícím zvláštní pozornost.

Práce je autorovým centrálním dílem, inspirovaným myšlením J.H. Newmana, M. Schelera, a J. Maréchala.

Augusrin mezi Platonem a Plotinem.

Non abbiano bisogno, Mit brennender Sorge, Divini Redemptoris.

Anotace Mnohé Ježíšovy požadavky se nám dnes zdají velmi náročné – např. jeho přikázání lásky k nepřátelům a požadavek chudoby. Zasadíme-li však tyto nároky a Ježíšův suverénní způsob učení, jeho zázraky a jeho hlásání soudu do historického dobového kontextu, zjistíme, že překvapivost a provokativnost jeho slov i jednání byla tehdy ještě větší, než jsme si dosud uměli představit. Podání je důsledně historické, kulturně historické a teologické. Kniha je uvedena pojednáním o změnách ve výkladu Písma v moderní době a tyto změny kriticky posuzuje. Poslední dvě kapitoly pojednávají o Ježíšově utrpení a zmrtvýchvstání: na rozboru historických textů a dobových souvislostí dokazuje historickou realitu Ježíšova zmrtvýchvstání.

Od nepřijetí k uznání. "Ontologista", jak se uvádělo v místech vyhrazených ve scholastických příručkách pro nadstandardní filosofy, Rosmini Antonio – dnes již rehabilitovaný a nedávno papežem Benediktem XVI. beatifikovaný – poprvé mezi západními filosofy užíval výraz theosis, theoria: kontemplovat Boha. Dramatický život, a to i z jeho politické tvorby z doby Garibaldiho, a inspirativní ukázky z jeho děl, zpřístupňuje janovský historik filosofie.

Anglicky psaná monografie se zabývá církevně slovanskými překlady novozákonního apokryfu "Otázky Bartolomějovy". Text byl napsán ve 3. st. řecky, avšak zvláštního rozšíření se dočkal ve slovanském prostředí (je dochováno 6 slovanských rukopisů). Cílem knihy je zhodnotit jeho místo v kontextu staroslověnských a církevně slovanských památek. Filologický rozbor jednotlivých verzí je doplněn edicí všech zachovaných slovanských rukopisů, synoptickými tabulkami a podrobnými indexy verborum. Kniha vychází ve spolupráci se Slovanským ústavem AV ČR.

Vyznání naděje v Novém zákoně. Poslední biblická kniha – Apokalypsa neboli Zjevení sv. Jana – zavalí čtenáře spoustou symbolických obrazů, které jsou dnes už těžko srozumitelné. Nejsou předzvěstí katastrofy (i když o ní mluví): jde tu především o zaslíbení, které naplňuje už teď naše dny. O jaké zaslíbení jde? To se pokouší knížka E. Cuvilliera ukázat. Překlad: Z franc. přeložil Jan Keřkovský.

Kniha dlouhá léta komunistickým režimem vězněného teologa, filosofa a publicisty (1921–1998), inspirovaná mj. Myšlenkami Blaise Pascala. Nejde o deník v pravém slova smyslu, zápisy sice narůstají v čase, ale jejich tématem není lineární každodennost všedního života. Edice obsahuje zápisy z let 1969–1975, v závěru je připojen text Tajemství otřásání (datovaný 1955–1960). „V české literatuře není mnoho deníků toho druhu, jaký se zde dostává čtenáři do rukou. Autor žije Apokalypsou. Tato kniha pronikla jeho ducha až do oněch hlubin, v nichž se setkává s živým Bohem. Celý svůj život a veškeré dění vidí jejím prismatem. Formuluje zásady jejího výkladu a četnými citacemi literatury starověké, středověké a novodobé nám umožňuje lépe pochopit jak tuto knihu, tak náš život a smysl krize našeho věku. Klíčem k pochopení této krize je především meditace »Tajemství otřásání«, kterou autor připojil ke svému deníku. Vnitřní svět autorův má dva póly, tajemství otřásání a tajemství vejití v odpočinutí. Tyto dva póly jsou vlastně póly vnitřního světa každého z nás. Otřásáním, úzkostí a starostí se zabývá mnoho denních zápisků. Je jich daleko víc než stránek o vejití v odpočinutí. Odpočinutím vrcholí život člověka. Kolik lidí však vejde v odpočinutí, čili dosahuje dokonalého pokoje v tomto životě? Čtenář, který hledá smysl úzkosti a starosti, který touží osvobodit se od těchto dvou »sester«, jež provázejí náš život, najde v deníku řadu záznamů, které mu pomohou osvobodit se od nich. Život každého z nás je zápasem Jakubovým, zápasem s živým Bohem. Záznamy z 20. 7. 1971 a »starý zápis« z února 1975 patří k nejhlubším stránkám vydávajícím svědectví o tomto zápase. Záznam z 20. 7. 1971 je vnitřním portrétem nejen autora, nýbrž člověka vůbec. Důležitou úlohu hraje v životě autora idea domova. Osvětluje ji zážitky ze svého dětství, úryvky z české a jinojazyčné literatury, citáty z bible… A nejde mu jen o domov našeho dětství a o vlast. Idea domova je zde promítnuta do celého kosmu. Apokalyptický deník není jen komentářem k Apokalypse. Vede nás k tomu, abychom četli evangelia, bibli a veškerou literaturu ve světle této knihy, abychom v tomto světle viděli celý náš svět.“

Apologie patří mezi Bernardovy spisy, v nichž řeší otázky související s mnišstvím v užším slova smyslu. Základním námětem traktátu je polemika mezi tradičním pojetím mnišství a novými reformními směry. Podnětem k jejímu sepsání byly rozdíly mezi clunyjskými a cisterciáckými mnichy jak v pojímání obecných řeholních principů, tak konkrétní aplikace řeholních pravidel na každodenní život klášterních komunit.

Kniha pro všechny, kdo chtějí porozumět své víře

Výklad nejstarších křesťanských věroučných textů. Apoštolské a Nicejsko-cařihradské vyznání víry jsou texty, kterými se v dávných staletích pokusili křesťané formulovat obsah křesťanské víry. Jejich jazyk je nám ovšem vzdálený – co říká? A není na čase sáhnout po jiných vyjádřeních?

Kniha popisuje vznik starověkého Izraele ze tří hlav­ních úhlů pohledu, respektive zdrojů, které se snaží metodologicky držet v rovnováze a pouštět do roz­hovoru vzhledem k jejich výpovědním možnostem. Prvním je hmotná nepísemná kultura (archeologie), druhým písemné doklady nebiblické provenience (zvl. asyrské texty) a třetím biblické texty. Důraz je kladen na představení základních existujících teorií a jejich kritické zhodnocení vzhledem k tomu, jak pra­cují či naopak nepracují s uvedenými zdroji. Autorův pohled na vznik Izraele je kritický k některým tvrzením o raných počátcích Izraele stejně jako k potvrzování téhož na základě biblických textů. Za zásadní považuje rozpoznání a zohlednění konceptů paměti a identity, které hrají při utváření dějinného vědomí klíčovou roli.

"Co má společné antické, jakoby ""profánní"" dědictví s myšlením biblickým? Tuto otázku si křešťanští myslitelé kladli v každé době. Výrazně svérázný ruský myslitel-existencialista hledá odpověď ve svých upřímně hledačských exkurzech."

Raně křesťanská hagiografie mezi nápodobou a adaptací.

Z německého originálu přeložila a podle novější literatury doplnila Jitka Matějů.

Život a působení.

Teologie umění.

Řecký mýtus a filosofie u Klementa Alexandrijského.

Basil Veliký: Moralia.

Zrod narativní etické reflexe.