Teologie

Hebrejsko-česky. Přeložili Stanislav Segert, Robert Řehák a Šárka Bažantová.

Ačkoliv od nálezu starobylých rukopisů nedaleko egyptského města Nag Hammádí uplynulo více než sedmdesát let, zájem o ně neutuchá ani v dnešní době. V dalším svazku ediční řady Rukopisy z Nag Hammádí přinášíme český komentovaný překlad pěti do češtiny dosud nepřeložených spisů. První z nich, nazvaný Authentikos logos („Věrohodné slovo“), podává výklad o nebeském původu, pozemském přebývání a konečném návratu duše do božské oblasti. Je plný specifických metafor a podobenství a prostupuje jím silně asketický duch. Petrův list Filipovi líčí zjevení vzkříšeného Ježíše, který odpovídá na otázky apoštolů výkladem gnostického mýtu o pádu matky (Moudrosti) a původu stvoření. Druhý traktát velkého Séta je možno zařadit do žánru křesťanských gnostických homilií. Jeho autor předkládá gnostický výklad Kristova příchodu na zem. Kniha obsahuje rovněž dva spisy, které badatelé řadí do tzv. setovské gnóze. Její stoupenci se jako na svého předka odvolávali na třetího Adamova syna Séta (biblického Šéta), který byl podle nich prostředníkem pravé nauky. Vytvořili specifický rituální systém, jak o tom svědčí další spis tohoto svazku Tři Sétovy stély. Do mytologického směru setovské gnóze je možno zařadit traktát Protennoia ve třech tvarech, v němž se božská bytost zvaná Prvotní myšlenka postupně představuje ve třech svých hypostazích (Myšlenka, Hlas a Slovo). Celý svazek doplňuje obsáhlý úvod egyptologa Wolfa B. Oertera.

Apoštolský list svatého otce Jana Pavla II.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Ancrene Wisse neboli Průvodce pro poustevnice sepsal ve třináctém století neznámý autor jako duchovní příručku příkladného života pro tři urozené rekluzy, tedy poustevnice, které se v rozpuku mládí o vlastní vůli nadobro uzavřely před světem a uvnitř strohých zdí své poustevny trávily život v modlitbách a zbožném rozjímání. Příručka měla sestrám poskytovat duchovní potravu, oporu i útěchu, jedná se proto o dílo svěží a stylisticky vytříbené, které čtenáře naší doby paradoxně zaujme především množstvím vyloženě světských metafor. Věci důvěrně známé totiž měly rekluzám napomáhat dobírat se věcí duchovních. Široký tematický záběr textu i jeho cenné postřehy ke každodenní středověké přítomnosti nabízejí jedinečný vhled do života Anglie třináctého století a text právem řadí mezi nejlepší ukázky raně středověké anglické prózy.

Kniha Zjevení.

Evangelium podle Jana.

O křesťanském smyslu utrpení. Apoštolský list Jana Pavla II. z 11. února 1984.

K poctě devadesátých narozenin prof. Jaroslava Kadlece.

Meditace o Evropě pravoslavného teologa ve vzpomínkách na začátek druhé světové války.

Sedm podob modlitby.

Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti. První část knihy ukazuje, jak muži i ženy hledali a nacházeli Boží tvář prostřednictvím textů Starého a Nového zákona, svatých obrazů a filosoficko-teologické spekulace. Druhá část sleduje toto filosoficko-teologické tázání v dílech moderních myslitelů, jako jsou Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Auguste Comte, Jan Patočka a Jorge Mario Bergoglio (papež František), a všímá si jeho vyjádření v moderním umění. Protože při poznávání Boha věřící zároveň vždy nalézali sebe, svou vlastní tvář, a v moderním světě již není toto hledání vlastního přesahu pokládáno za nezbytné, stává se ústředním bodem celé knihy otázka, jestli postmoderní člověk rezignoval i na hledání svého pravého určení a posledního naplnění.

Člověk - prostor - trancendence.

Soupis památek.

Sv. Augustin: Výklad k Prvnímu listu sv. Jana.

Ať chceme nebo nechceme, nejjistější jistota v tomto životě je smrt. Nic nepomůže zahalovat ji diskrétním mlčením. Ale od té doby, co ji vzal na sebe Boží Syn, dostala novou tvář a křesťan se jí nemusí bát, protože ví, že je to práh do nového domova. Tuto perspektivu nám staví před oči ve své knížce vpravdě františkánsky kapucín P. Raniero Cantalamessa.

Výklad biblických textů, meditace, modlitby.

Kde se nacházíme? Co máme dělat? Jakou budoucnost připravujeme? Nad úkoly a vyhlídkami Plenárního sněmu Katolické cíkrve v ČR.

Filosofka - odborářka - mystička

Sex, krutost a násilí ve Starém zákoně. Některé biblické texty líčí Boha jako válečníka nebo původce etnických čistek. Jak takové texty vlastně čteme, když příliš nejdou dohromady s představou laskavého Otce, kterou si křesťané vytvořili při četbě Nového zákona? Autor (profesor Starého zákona na univerzitě v Lausanne ve Švýcarsku) v této knížce probírá některé „krvavé“ starozákonní příběhy a ukazuje, jak jsou pro naši víru překvapivě důležité a aktuální. Překlad: Z franc. přeložil Jan Dušek (z 2. rozšířeného vydání Labor et fides, Ženeva).

Pobožnost k Božskému Srdci Páně.